pondělí 24. října 2016

Posázavský pacifik


Když údolím se řítí Posázavský pacifik
stezkou ocelových nítí, lesklejší než čepel dýk.
Já se v téhle chvíli cítím zase jako uličník,
když údolím se řítí Posázavský pacifik. 

Stojím na kolejích ve Vraném nad Vltavou...
Takhle nějak jsem zde po vystoupení z vagónu stával před čtyřiceti lety. Jenomže tenkrát na zádech usárnu a na hlavě šedý stetson. Tak se tomu dělo téměř každoročně s prvním jarním dnem. Vítaly mě zde zvonící koleje, po kterých jsem se vydal podél Vltavy a hlavně kolem Sázavy. Přes celý víkend jsem v osamění šlapal po kolejích i podél nich. Později to byli kamarádi z kapely s příznačným jménem "Sázava", se kterými jsem jezdil na vandr k Prosečnici do Hornopožárských lesů. To bylo něco! Romantické kaňony kousek od civilizace. Byly to vlastně staré opuštěné lomy perfektně ukryté před zraky kolemjdoucích, zarostlé zelení keřů a stromů... Snad jen dva kilometry od trati. Ale byl tam klid a nádherná lesní atmosféra.
Dnes je mým zavazadlem aktovka s projektovou dokumentací, poznámkovým blokem, svinovacím dvoumetrem a digitálním fotoaparátem. Můj vous za ta léta ztratil původní tmavě ryšavou barvu. Ale šedivá snad cti netratí. Občas si někdo z kamarádů vzpomene, že mě kdysi viděl s cigaretou. Většinou se mě snaží namluvit, že musím asi hodně kouřit, když mám šedý knír mírně do žlutoruda. No a mě to dá potom hodně práce dokázat, že je to moje původní barva vousů prokvétající skrz šeď. Opravdu. Už šestý rok nekouřím!
Fotografuji si nádražní budovu i perón. Později z profesních pohnutek i zařízení dopravní kanceláře, telefony a přístroje na stole výpravčího. A po prohlídce interiéru objevuji a čtu na zdi přede dveřmi dopravní kanceláře desku:
VÝZNAMNÝ OBJEKT POSÁZAVSKEHO PACIFIKU
Železnicní trať z Prahy přes Vrané nad Vltavou (s odbočkou do Dobříše) a Čerčany do Světlé nad Sazavou, nazývaná Posazavský pacifik byla postavena po částech v letech 1881 - 1903.
Účel jeji stavby byl hospodářský, proslavil ji však specifický český fenomén - tramping, rozvíjející se zejména v první polovině 20. století.
Na trati se do dnešních dnů dochovaly mnohé objekty dokládající svébytné kvality dobového řemesla.
Jde o zděné staniční přijímací budovy i nádražní restaurace, dřevěné pavilóny skladů a záchodků, stavědla, výtopny tunely, mosty,
mechanická návěstí i semafory ap. Jejich kvality se sice neliší od podobných na dalších lokálních tratích, ve spojení s historií trampského hnutí a hodnotou krajiny, která trať lemuje, nabývají zvláštního významu, hodného ochrany.

Záleží na nás všech, zda trať Posázavského pacifiku čeká v budoucnosti devastace, lhostejná bezduchá modernizace nebo citlivá obnova původniho stavu, doprovázená třeba i přemístenim technologicky zastaralých prvků do jedné či dvou stanic zařízených coby železniční muzea.
Dokumentaci o objektech a životě Posazavského pacifiku shromažďuje Muzeum umění (a designu) Benešov.
A co říkají další prameny na internetu o úseku trati, kam jsem jezdíval?
Jako první se začala budovat trať, kterou dnes nalezneme v jízdním řádu pod označením 210, Praha – Vrané nad Vltavou – Čerčany s odbočkou ze Skochovic do Dobříše. Jejím nejstarším úsekem se stala roku 1881 trať z Vršovic (dříve Nusle) do Modřan. Důvodem pro stavbu dráhy byl hlavně dnes zaniklý modřanský cukrovar. Teprve později bylo rozhodnuto trať prodloužit dále do Posázaví. Následně byla tedy v roce 1897 otevřena trasa Čerčany – Prosečnice (kdysi Požáry). Ve stejném roce byly slavnostně otevřeny také úseky Modřany – Vrané nad Vltavou – Dobříš a dále Prosečnice (resp. Požáry) – Jílové u Prahy. Zbývající a stavebně nejnáročnější úsek Jílové u Prahy – Skochovice byl dokončen v roce 1900. Na stavbě se podílelo mnoho předních stavitelů nejen z tehdejšího Rakouska-Uherska (J. Muzika, J. a V. Kovaříkové, O. Žiwotský, J. Hrabě), ale také z Itálie, kteří měli zkušenosti se stavbou železnice
 v náročném skalnatém terénu.Mapa tratě 210
Realizace trati umožnila obrovský rozvoj celé oblasti Posázaví a Brd. Původně měla velký hospodářský význam (přeprava dřeva z okolí Dobříše, zásobení modřanského cukrovaru nebo papíren ve Vraném nad Vltavou, obsluha kovohutí Mníšek, doprava materiálu z lomů a skláren na trase). Velmi také dopomohla růstu turistického ruchu v Posázaví, v okolí Dobříše a celých Brd. Na začátku století se stala důležitým článkem v rozvoji trampingu v okolí Prahy, protože zpřístupnila romantické scenérie těchto oblastí.

Nic. Jen mě tak napadlo, jak dalece stavba na této trati zasáhne do romantických zákoutí Posázavského pacifiku. Doufám, že to dopadne dobře. I když starý Posázavský pacifik to už patrně nebude.

PS.: Stetson mi před časem sežrali moli. No, a na opravdovém vandru jsem už nebyl 25 let...

Zdroj: Foto kromě první internet, video YouTube
                       Uveřejněno také na blogu IDnes

2 komentáře:

  1. Pekný článok. Nevedela som, že aj Česi majú Pacifik :-)Ešte dobre, že ťa ten vlak pri tých mladíckych trampoch nezrazil. Chodiť po koľajach, to nie je veľmi bezpečné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc, Danielo, za komentář! Nebylo to tak hrozné chodit po kolejích i krátkými tunely. A romantika je romantika. To mě vlastně připravilo na mé nynější povolání, kdy se za posledních 17 let chůzi po trati občas nevyhnu. Například při projektování optických kabelů v roce 2000, jsem šel pěšky po kolejích z Liběchova až do Ústí nad Labem. Občas tam byly úseky skála - dvě koleje - sráz do Labe. A to jsem se někdy opravdu bál, když jsem se schovával před vlaky, které jezdily, někdy po obou kolejích, 100km/h!

      Vymazat